Procestoval s námi Peking, Vietnam, Laos, Kambodžu, Thajsko, Malajsii, Indonésii a Myanmar. Některé země dokonce i vícekrát. Ovšem ne všude s námi mohl být v plné kráse, což znamená zákaz stanování v některých zemích. Jsme v těchto věcech střelci, zejména Miro, a tak občas spoustu věcí neřešíme a prostě je riskujeme. Tento risk se občas zrovna nevyplatil, a tak třeba stanování ve Vietnamu pro nás padlo, což je upřímně možná i dobře. Zimu jsme dostatečně otestovali na motorce.
Nenechali jsme se odradit a stan jsme stejně při první příležitosti vytáhli hned v další zemi. V Laosu na Bolavenské plošině mezi desítkami vodopádů. Stan jsme několik týdnů nosili na zádech nebo vozili na motorce, ale co je hlavní, skoro jsme o něm nevěděli. Jak z důvodu jeho nízké hmotnosti (1,35 kg), tak ani velikostně nám nijak nepřekážel. Ostatní cestovatelé, které jsme potkávali, nám nechtěli věřit, že s sebou máme vybavení, jako jsou karimatky, spacáky a stan. Všechno je tak maličké a skladné, že to bylo nepatrnou položkou v našich batozích.
Při rozložení stanu nás velmi mile překvapila jeho velikost. Stan je uvnitř až neuvěřitelně prostorný. Vešli jsme se tam pohodlně i s batohy a málem i s kohoutem, který se totálně fascinovaný natěšeně hrnul k nám. Maximálně jsme na stanu ocenili jeho snadné a rychlé skládání i sbalování. Po celodenním cestování a s bolavými zadky z motorky jsme se totiž netěšili na nic jiného, než na vodorovnou polohu (a jídlo samozřejmě). Trochu jsme měli strach, že nám stavba stanu bude trvat. Vůbec ne. A to samé se týkalo sbalení stanu. Jelikož jsme velcí spáči a v Asii obzvlášť, radši jsme si o pár minut déle přispali. A pak už jsme chtěli všechno rychle zejména zabalit a honem sedět na motorce směr další zážitky, s čímž díky jednoduchosti sbalení stanu nebyl problém.
V Kambodži, v Laosu a v Thajsku především jsme maximálně ocenili moskytiéru, která nás zachránila před komáry a před štěnicemi. Ani jednomu jsme se ale bohužel neubránili, stejně nás v Thajském guesthousu na jednom z ostrovů dostali a dali nám co proto. Až v Indonésii jsme se ale pořádně naučili vše vychytat tak, aby nám ráno nebylo ve stanu horko a večer jsme zase eliminovali stanovou párty s komáry.
Co si budeme povídat, stanu už chybí jen zásuvky a vše by tak bylo dokonalé. Spaní ve stanu jsme tak museli prokládat různými guesthousy, abychom mohli dobíjet techniku. Ale pro shrnutí, se stanem jsme neměli sebemenší problém. Jsme maximálně spokojeni s jeho kvalitou, velikostí, nepromokavostí, větru odolností a především váhou.
Testovali Miro & Katka alias Chilloutrip